Harry James Potter a James Potter - Automat na odpovědi

26. kapitola – Automat na odpovědi


Harry vstoupil do napětím ztichlého obývacího pokoje a nervózně se rozhlédnul. Byla zde přítomna spousta členů Fénixova řádu, kteří si ho zkoumavě prohlíželi. Brumbál, sedící v čele dlouhého stolu, obklopeného členy, se na něj zamyšleně podíval. Už otevíral ústa, že aspoň něco řekne, ale v tu chvíli do něj narazilo kouzlo, které ho odhodilo do rohu místnosti. Na rukou se mu vzápětí objevily těžké železné okovy, které ho pevně připoutaly ke zdi, a oči mu překryla černá látka.
„Proč jste to udělal?“ vykřiknul James naštvaně až jeho mocí praskla skleněná vitrína.
„Většina členů se totiž obává o svůj život v Potterově přítomnosti,“ vysvětlil mu Moody s úsměvem.
„Jak chabá výmluva,“ podotkla Ginny znechuceně, „to vy sám se bojíte o svůj život! Víte, že byste si mohl s Pánem zla podat ruku? Taky má v oblibě, když může Harryho odhodit ke stěně a připoutat ho k ní! Jedno vám, ale musím přičíst k dobru,“ ušklíbla se, „nepoužíváte ohnivý bič! To je, abyste věděl, nejoblíbenější nástroj Pána zla k trestání Harryho!“ zakřičela na něj, otočila se a zamířila k Harrymu, „není ti nic?“ strachovala se.
„Ne, jsem v pořádku,“ řekl s úsměvem.
„To nic neuděláte, Brumbále?“ zeptal se ho James.
„Musím se přiznat, že i já mám jisté obavy z Harryho přítomnosti, ale nejsou tak velké, abych ho musel svázat, ale jak už řekl Moody většina je většina,“ podotknul Brumbál klidně.
„No, super!“ vyštěknul Harry naštvaně, „doufám ale, že si nemyslíte, že po tomto vám cokoliv řeknu o mém působení u Voldemorta!“
„Ale řekneš,“ ozval se Moody potěšeně, „mám tady takovou malou lahvičku s průhledným obsahem. Hádej co to je?“
„To se mi snad zdá!“ vyštěknul James, „nedovolím vám, abyste do Harryho nalil Veritasérum!“
Sirius, Ron a Hermiona souhlasně přikyvovali.
„Kde jste ho vůbec vzal?“ zeptal se Snape, sedící vedle Dedaluse Kopála.
„Z vašich zásob,“ oznámil mu Moody.
„Cože?“ vykřiknul, „jak jste se mohl opovážit?“ běsnil Snape.
„Brumbál mi dal svolení,“ odpověděl mu s úsměvem.
„Vy se nám, ale vybarvujete, Brumbále,“ rýpnul si Harry, „nikdy bych si nemyslel, že dovolíte tomuhle šílenému bystrozorovi, aby vyslýchal studenta Bradavic, ale jak se říká, všechno je možné!“ ušklíbnul se, „tak víte, co? Nalijte to do mě, ať už to mám za sebou, ale pamatujte si, tohle vám nikdy neodpustím!“ prohlásil naštvaně.
„Jak si přeješ,“ usmál se Moody a zamířil k němu.
„Nedotýkejte se ho!“ vykřikla Ginny a vytrhla mu lahvičku.
„Vraťte mi ji!“ zavrčel Moody.
„Ani mě nenapadne!“ odporovala mu a upustila ji na zem.
Snape zaúpěl nad vzpomínkou, jak dlouho ten lektvar vařil.
„Weasley, odveď svoji sestru od Pottera než jí něco udělám!“ otočil se na něj.
Ron se na něj zašklebil, ale poté chytnul Ginny za ruku a, i přes její protesty, ji dovlekl k Hermioně, která propalovala Moodyho naštvaným pohledem.
„A abych nezapomněl,“ usmál se Moody na Snapea, „vzal jsem si od vás dvě lahvičky.“
Snape rozzuřeně vydechnul, zatímco Ron, Hermiona a Ginny ho měli chuť zaklít. O Jamesovi a Siriusovi raději nemluvě.
Moody přešel k Harrymu a surově mu nalil lektvar do úst.
„Měl jsem vás zabít, když jsem měl možnost!“ procedil mezi zuby Harry naštvaně.
„Tvoje chyba,“ ušklíbnul se Moody a sednul si zpátky ke stolu.
Chvíli bylo v pokoji ticho, které protrhl až Brumbál.
„Jak se jmenuješ?“
„Harry James Potter-Nebelvír,“ ušklíbnul se.
„A jak ti říkal Voldemort?“
„Darku, můj synu.“
„Jaké jsou plány Pána zla?“ zeptal se nedočkavě Moody.
„Nevím,“ usmál se.
„Jaktože ten lektvar nefunguje? Vždyť jsi přece Mistr lektvarů, ne?“ obořil se Moody na Snapea.
„On funguje,“ pousmál se, „jenom neumíš klást otázky,“ řekl mu posměšně, „jaké byly plány Pána zla?“ zeptal se Harryho.
„Zabít Nebelvíra, poté Brumbála a nakonec se zmocnit Bradavic. Samozřejmě to všechno provedené mnou!“ oznámil jim znechuceně. Tohle mě vážně nebaví!
„Proč právě Bradavic a ne ministerstva?“ podivil se Pastorek.
„Na co by mu bylo, když už je dávno odepsané?“ zeptal se posměšně, „vždyť stačí, aby se tam kdykoliv v noci přemístil pouze s dvaceti Smrtijedy a do hodiny by mu patřilo,“ ušklíbnul se, „ale Bradavice jsou něco úplně jiného,“ usmál se.
„V čem?“ zeptal se Sirius.
„Považuje je za svůj domov,“ prohlásil s úsměvem.
„To by mě nikdy nenapadlo,“ hlesl Ron nevěřícně.
„Voldemort je plný překvapení,“ řekl Harry obdivně. To nebyla otázka!
James se na něj zamračeně podíval.
„Co všechno jsi dělal s Voldemortem?“ zpovídal ho dál Brumbál.
„Učil jsem se kletby z černé magie a ze Zmijozelovy knihy, které se mnou vždy s radostí procvičoval na některém z nečistokrevných vězňů.“ Připadám si jako nějaký automat! Vhoď otázku, vypadne odpověď!
„Víš, kde je vězní?“
„V podzemí svého sídla.“
„Co s nimi dělá?“
„Pokud jsou to ženy, tak je nechá Smrtijedům, aby se s nimi zabavili. A když muži, tak je používá jako pomůcky na procvičování kleteb.“
„U Merlina,“ vydechla Hermiona zděšeně.
„Byl jsi s nějakou jinou ženou kromě mě?“ zeptala se rychle Ginny.
„Ne!“ vykřiknul Harry naštvaně.
Ginny se usmála. Aspoň k něčemu, to bylo dobré.
„Co jsi udělal, že tě Voldemort zbičoval ohnivým bičem?“ napadlo Siriuse.
„Porušil jsem zákaz vycházení v noci, opil jsem se mudlovskou whisky, chodil jsem po sídle polonahý, obrátil jsem v prach starodávné dveře, nadával jsem obrazu Salazara Zmijozela,“ při té vzpomínce se usmál.
„Proč jsi to udělal?“ podivila se Sam.
„Začaly se mi objevovat vzpomínky z nebelvírského života, zvláště na Ginny,“ usmál se, „kdo vůbec jste?“ zeptal se.
„Samantha Mortimerová, zachránil jsi mě v Coventry,“ odpověděla mu s úsměvem.
„Aha,“ zazubil se Harry. Tak to je ta, co se jí líbí táta.
„Co cítíš?“ zeptal se ho Brumbál zamyšleně.
„Touhu pozabíjet všechny nečisté a mudlovské šmejdy, pomstít se vám a Pošukovi za ten lektvar, chuť umučit pár Smrtijedů, ale taky lásku k Ginny, radost z tátova návratu, přátelství k Ronovi a Hermioně, obdiv k Siriusovi a spřízněnost ke Snapeovi.“ Co jsem to k sakru řekl!
Všichni se na něj nevěřícně podívali, jen Snape se usmál.
„Spřízněnost ke Snapeovi?“ zopakoval James šokovaně, „vždyť je to chodící netopýr.“
„Ano, k němu,“ odpověděl Harry. Debilní Veritasérum!
„Ale proč?“ nechápal James.
„Ví, jaké to je, cítit v sobě tolik černé magie a stále ji potlačovat,“ vysvětlil mu.
James střelil po Snapeovi pohledem. Nedovolím, aby k tobě cítil něco víc než je tohle! Jsi totiž jen umaštěný hajzl, který mi zničil rodinu! Tak přísahám!
„Kolik jsi zabil lidí?“ zeptal se zvědavě Moody.
„Nevím,“ odpověděl. Jen, ať se nezeptá jak to! Prosím!
„Jak to, že nevíš?“ pozvednul Brumbál obočí.
„Přestal jsem to počítat,“ řekl Harry s úsměvem Hadím jazykem. Ještě, že mě to konečně napadlo! Oddychnul si.
Ron se rozesmál.
„S tím jste nepočítal, že, Pošuku?“ zeptal se posměšně.
„Ne!“ vykřiknul naštvaně a otočil se na Brumbála, „existuje nějaké kouzlo, abychom mu mohli rozumět?“
„Ano,“ odpověděl místo Brumbála Harry, „zmijozelské,“ rozesmál se.
„Myslím, že máte po vyslýchání,“ usmál se Sirius.
„Harry,“ nedal se odradit Brumbál, „kdybys měl možnost, vrátil by jsi se zpátky k Voldemortovi a zaujal bys místo jeho syna?“
„Už nikdy!“ prohlásil rozhodně.
Vzápětí Harry ucítil, jak okovy, kolem jeho zápěstí, spolu s černou látkou, zmizely. Promnul si zápěstí a naštvaně se na všechny podíval.
„Pokud mi velectěný Řád,“ pronesl znechuceně, „dovolí, rád bych se spolu s Ginny přemístil zpátky do Bradavic,“ podíval se Brumbálovi do očí.
„Jak si přeješ,“ přikývnul.
„Ale, to přece-“ začal protestovat Moody, ale Brumbál ho gestem ruky zarazil.
„Ginny, pojď ke mně,“ pokynul jí Harry s úsměvem.
Jakmile k němu přišla, tak ji objal a poté se ještě podíval na Jamese, Rona a Hermionu.
„Uvidíme se v Bradavicích,“ oznámil jim a spolu s Ginny se přemístil.

Moc děkuji Mission za opravu. :)